Na zastávku v Hořicích (Jičín E)

Na čtvrtek dvacátého února nám kapitán domluvil zápas v Hořicích. Původně nám ho chtěl hodit na středu, ale ukázalo se, že ve středu nedáme dohromady sestavu a zdálo se, že čtvrtku se tento problém netýká. Zdání klame, jeli jsme ve třech.

Naši menší sestavu tvořil Lukáš, Petr a Martin. Netřeba dodat, že se nám na sedmou hodinu večerní do Hořic moc nechtělo, nejenom proto, že jsme výsledek neviděli kdovíjak růžově. Petr navíc do šesti trávil odpoledne přípravou svého maturitního plesu. Ta by šla popsat jedním slovem „očistec“. Celou cestu do Hořic tedy zahlcoval Lukášovo auto historkami. Ty všechny pobavily, takže nálada nakonec nebyla tak chmůrná.

Cestou jsme málem srazili nějaké dítě na přechodu, ale ani tento zádrhel nás neopozdil. Rychle se převléknout a vrhnout se na rozehru. Asi nikoho nepřekvapí, že nás soupeři rádi viděli v tak nízkém počtu. Alespoň to znamenalo, že budeme rychle doma.

Čtyhra nás čekala jen jedna. Té se zhostili Lukáš s Petrem. Bojovali, ale nevybojovali, prohráli 3:2. Škoda druhého setu, kde vedli 8:4 a stejně ho zkazili. Mezitím, co se hrála čtyřhra, Martin na druhém stole prohrál 3:1.

Jediný, komu se v prvním kole povedlo zabodovat byl Lukáš. Stav po prvním kole: 8:1.

Zbylá tři kola se od sebe nelišila. Lukáš s Petrem všechno vyhráli a Martin, přes kvalitu svého výkonu, všechno prohrál. Na to reagoval slovy, že už nikdy s náma nikam nepojede. Ale má smůlu hoch, přece nebudeme hrát ve dvou, jsme snad dorost? My ho s námi vždycky rádi uvidíme.

Zápas skončil 11:7, na to, že jsme jeli ve třech, hezký výsledek. Shodli jsme se, že kdybychom měli čtvrtého, alespoň remíza by se nám určitě nevyhla. Také jsme se ale shodli na tom, že jsme vlastně rádi, že jsme tu čtyřhru nevyhráli, o to víc by nás pak mrzel konečný výsledek.

Lukáš uhrál čtyři body, Petr o jeden míň. Martin dnes vejce, ale to se za chvíli jistě změní. Ale mohlo by ho potešit, že STIS s tímto reportem nesouhlásí, podle STISu totiž vyhrál rovnou třikrát, to Lukáš má nulu. Možná to svaz někdy opraví, ale do té doby se může kochat.

V Hořich jsme strávili dvě hodiny kvalitního pralesního stolního tenisu a za doprovodu country a dalších Petrových historek ohledně maturáků jsme si to drandili domů. Příště na pořadí? Stará Paka.

PF2