Trnitá cesta k vítězství
Po drsné porážce s Chlumcem nás čekal zápas v Úbyslavicích. Jelikož jsou až na konci tabulky, tak jsme na ně byli nabuzení a netrpělivě jsme vyčkávali až doktor domluví termín a informuje nás.
Kapitán volal Lukášovi uprostřed čtvrtečního tréninku: „V neděli hrajete, já nemůžu.“ Doktor si diagnostikoval bolavá záda. Lukáš předal telefonát Petrovi, protože byl uprostřed zápasu, ale Petr už z něj další informace nedostal. Na Petrovi a Lukášovi tedy bylo, aby tři dny před zápasem sehnali odvoz a druhou půlku týmu. V pátek se nám ozval Ondra, že to odřídí. Sláva, už jen jednoho. Jenže Fandovi se nešlo dovolat, Martin, co nás podpořil minule je na horách a na Vojtu nikdo nemá kontakt. Nikdo, kromě doktora. Ondra mu zavolal. Doktor sice má číslo na Vojtu, ale má ho příhodně napsané na soupisce, kterou si z minulého zápasu u sebe nechal Fanda. Tak Ondra v pátek večer začal volat Fandovi. Dovolal se až v sobotu ráno, den před zápasem. Povedlo se mu získat kontakt na Vojtova tátu, ale ten neví, jestli bude Vojta schopný, že zavolá potom. Tak jsme čekali. Na večer už Ondra píše Petrovi: „Vojta nemůže.“
Ondra dodává, že mu Doktor doporučil, ať zkusíme Adama. Petr tohle doporučení nebere moc vážně, za poslední tři roky hrál jen dvakrát na vánočním turnaji, ten má na mysli jiný věci, než to naše plácání v pralesní lize.
Nevěděli jsme co dělat, od zápasu nás dělilo nějakých 16 hodin. Naše poslední šance byl druhý Ondra, ale ten byl v Praze na curlingu. Kdo by chtěl měnit Prahu za Úbislavice?
Zoufalé problémy si žádají zoufalá řešení, Ondra šel ukecávat Adama. Ten ho podle očekávání poslal do háje.
Je devět večer, už se připravujeme, že pojedeme ve třech, když tu najednou Adam mění názor. Prý si přečetl naše reporty a ty ho přesvědčili, aby vytáhnul pálku ze sklepa.
V Dacii Ondrova táty jsme si to tedy valili ve čtyřech. Ondra, Petr, Adam, Lukáš. V takovéto sestavě jsme naposledy objížděli krajskou soutěž žactva. Pak už to šlo jen z kopce...
Bez nejmenších potíží jsme dorazili do Úbislavické herny. To je samozřejmě Ondrova zásluha, dokonce si den předem studoval mapy, abychom se neztratili.
Nevím jestli znáte Úbislavickou hernu, je skutečně zajímavá. Každý si v ní něco najde. Nevyrovnaná teplota, kde na straně stolu, která je u kamen, je pětadvacet a na té druhé je 15 stupňů, oslepující zářivky, téžké a nerotující míčky, nebo to, že když skočíte, tak s vámi skáče stůl, na to všechno jsme se mohli vymlouvat. Naštěstí to nebylo potřeba.
Na čtyřhry nastoupili Petr s Lukášem a Adam s Ondrou. Adam a Ondra byli jasná volba, držitelé bronzu v krajském přeboru čtyher žáků. I přesto nás trochu překvapilo, že dokázali své soupeře porazit rychleji, než Petr s Lukášem. Bronzoví přeborníci to zvládli 3:1, Petr a Lukáš šli do pětiseťáku, ale úspěšně.
Zejména Adama vítězství velmi namotivovalo, a na tom nic nezměnilo ani to, že v prvním kole prohrál. Ale byl to boj. Petr také prohrál, ale Ondra s Lukášem skórovali. Stav utkání po prvním kole byl 4:2 pro nás.
V dalším kole prohrál jen Lukáš svůj zdlouhavý pětiseťák. To znamená jen jedno: Adam vyhrál! Celý tým zíral. Navzdory tomu, že tři roky netrénoval, dával neskutečné balóny. Dospěli jsme k názoru, že to je proto, že za tu dobu prostě zapoměl, že to nemá umět.
Třetí kolo už ale pro Adama nedopadlo, ale ostatní zaskórovali. Poslední kolo probíhalo úplně stejně. I když nás Adam zase zaskočil, když proti jejich nejsilnějšímu hráči, který porazil Petra i Lukáše, vedl 2:0. Nakonec mu ale došli síly. Přesto jsme Adamovi velmi vděčný, že s námi šel hrát a s jeho výkonem jsme více než spokojeni. A myslím, že největší radost z dneška měl on.
Utkání skončilo 13:5. Adam dělal bod a půl, Lukáš s Petrem měli oba jednu porážku a Ondra dnes stoprocentní.
Celému utkání panovala skvělá atmosféra a tým krásně zavzpomínal na svoje mládí. Jeden z nejlepších zápasů, a to nejen díky tomu, že jsme vyhráli.
Další neděli nás čeká Bělohrad. Adam se okamžitě nabízel, že nám zase vypomůže. Doufám, že to tak dopadne.
PF2