V počtu nemusí být vždycky síla (Jičín E)
Další týden, další zápas. V neděli nás čekala ta starší ze dvou Pak. Už předem jsme věděli, že to soupeř bude těžký, protože v posledním kole porazili leadera tabulky: Němyčeves. Zuby jsme si brousili, ale naděláno v gatích jsme z nich taky trochu měli. Možná právě proto Petr a Doktor trávili sobotní večer spolu v hospodě, aby ty nervy zklidnily. Naštěstí se krotili a oba přišli bez kocoviny.
Důležité je, že jsme se poučili z minulého zápasu a místo třech odvážných bojovníku jsme nastoupili v dvojnásobném počtu. Ve skvadře jsme měli Ondru, Lukáše, Martina, Petra a po několika týdenní pauze nastoupil Doktor s Fandou. Ne každému týmu se povede nastoupit v šesti, nám se to povedlo už podruhé za sezónu.
Když jsme dorazili do herny, okamžitě jsme si všimli toho, že béčko, které hrálo předchozí den, zapomnělo uklidit. Místo trojky jsme měli lavičky, počítadla byla vytahaná, míčky po zemi, prostě všechno. Kapitán to chtěl všechno pofackovat, ale přemluvili jsme ho ať to nedělá. Jednak jsme takhle měli na hru mnohem více prostoru a taky jsme si připadali velice profesionálně.
Soupeři dorazili, podali jsme si ruce a přišel čas na čtyřhru. Původně jsme si mysleli, když nás je tolik, že si prostě budeme losovat, kdo bude ve čtyřhře hrát, stejně to každý zápas měníme, ale kapitán měl sestavu jasnou: Petr s Ondrou a Fanda s Doktorem.
Fanda a Doktor odvážně vybojovali vítězství, byly tam nějaké dohady se soupeřem ohledně postavení, ale ty si nenechali vlézt do hlavy. Petr s Ondrou ale nepříjemně překvapili, když prohrávali 0:2. Už to v hlavě vzdávali, mysleli si, že nemají co hrát. Třetí set se jim ale povedlo vybojovat a optimismus se vrátil. Pak ale přišel další zvrat. V dalším setě měli stav 4:4, když v tom se z vedlejší haly rozezněla hudba. Ondra s Petrem se nechali rozptýlit a soupeř jím lehce utekl na 9:4. Nakonec se ale hoši kousli, Petr si ulevil („Za****ej Ed Sheeran!“) a dali sedm míčků v řadě. Pátý set pak vyhráli bez větších komplikací. Zápas jsme tedy začali se stavem 2:0. Bomba.
O náskok jsme ale přišli už v prvním kole, nevyhráli jsme ani jednou. Makali jsme, fandili jsme si, dokonce se na nás přišel podívat Tomáš aby nás koučoval, ale nic nepomohlo. Nabízela se jedna otázka: Kdo z našich dvou týmu jsou ty paka?
Ale dlouho jsme se neoplakávali a začali jsme bojovat. V druhém kole jsme nasbírali tři body. To už se nám líbilo víc, prohrál jen Martin. Ve třetím kole se k němu ale přidal Petr, vyhrál jen Lukáš (jak on říkal, to díky jeho Inově) a Ondra. Stav po třetím kole 7:7, nervy napnuty jako už dlouho ne.
První prohru v závěrečném kole obdržel Lukáš (jak on říkal, to kvůli jeho Inově). Petr prohrál pětiseťák, deset v pátým. Náročný zápas, Petr bojoval, ale ani řvaní všech japonských slov co zná (od chota až po matsushita) mu k vítězství nepomohlo. Bylo to na hraně, stav 7:9, Petr i Lukáš se proklínali, že to měli vyhrát, teď kvůli nim prohrajeme. Ondra podle očekávání vyhrál a stav trochu stáhnul.
Poslední, rozhodující zápas. Vypadá to, že to je všechno na Martinovi. Ale ne, změna, Jičín střídá! Kapitán přichází na bitevní pole. Nečeká ho lehký soupeř, ale Doktor si veří. První set! Doktor dostává na čočku... Ale chytá druhý dech, nejenže stahuje, ale dokonce vede, 2:1! On by snad mohl vyhrát! Možná, ale čtvrtým setem zápas neukončuje, doktor nás napíná, jde do pětiseťáku. Napětí v herně je skoro nezvládnutelné. Začátek závěrečného setu je velice vyrovnaný, ale pátý bod ukořisťuje doktor jako první. Druhá polovina je už jednoznačná, doktor vítězí! Ne nadarmo je náš kapitán. Dnes mu vděčime za všechno, hrdině nás zachránil, už to není taková potupa, akorát další z mnoha našich remíz. Ano, my to nepíšeme, my to vážně hrajeme. Prostě na plichty máme kliku.
A jak to bylo s body? Ondra prohrál jen jednou, dnes zase nejlepší, má tři a půl. Lukáš to měl fifty fifty, dva body. Doktor a Petr měli oba po bodu a půl a Fanda má důležitý půlbod.
Za týden pojedem do Rovenska. Na ně si už věříme víc. Jisté je to, že pojedeme aspoň v pěti.
PF2