Veni, vidi, vici (Jičín E)

Tak mi už jdeme do finále, zbývají jen tři zápasy. Po dnešku dva. Na seznamu jsme měli Rovensko pod Troskami. Domluva zápasu byla jako vždy obtížná, ukázalo se, že Doktor při posledním zápase obětoval víc, než bylo poznat. Zase ho chytly záda. A když je kapitán jen v pozici kordinátora o to je organizace horší.

Doktor sice určil Lukáše, že řídí, ale tak trochu mu zapomněl říct, koho má nabírat. Ale co si budeme, my jsme něco takového čekali. Fanda s Petrem se proto Lukášovi ozvali sami. Jedinou otázkou byl Ondra, podle Lukáše mu kapitán říkal, že se Ondra do Rovenska dostane po vlastní ose. Přemluvili jsme ho, ať si to u doktora pro jistotu ověří, Lukáš tak udělal a zjistil, že v autě bude více stísněno, než očekával. Ondra jede s náma. Stejně tak si Martin u doktora zkontroloval, jestli vůbec jede, jak jsme mu celý týden slibovali. Nejede.

Zmatky, zmatky, zmatky, ale myslím, že na ty si už celý oddíl zvyká.

Sestava byla následující, Petr, Lukáš, Ondra a Fanda. Ale do Rovenska jsme jeli v pěti. Role řidiče se ochotně chopila Lukášova přítelkyně. To znamenalo, že Lukáš měl obě ruce volné, ale nebojte se, využil je jinak. Jedna ruka pro pivo, druhá ruka pro Božkov. Hlavně z toho Božkova se Ondrovi trochu zvedal žaludek. Sobotní večer totiž strávil na narozeninové oslavě Tomáše Purkrábka. Ondra to sice pojal zodpovědně, pil jen slivovici, takže neměl kocovinu, ale stejně, Tomáš za nás už pět let nehraje a stejně si najde způsoby, jak nám ovlivňovat zápasy.

V autě vládla únava, nikomu se nechtělo vstávat a skoro ani hrát. Jedinou vyjímku tvořil Lukáš, tam měl celou cestu úsměv na tvaří, ale za to možná mohlo to pivo. I jemu ale úsměv spadl, když jsme přijeli do Rovenska. Uvědomili jsme si, že nikdo z nás netrefí do herny. Nikdo kromě Fandy. Ten nezmatkoval a s klidnou tváří nás navedl. Už jenom kvůli tomu jsme rádi, že jel místo Martina, ten by nám tady moc nepomohl.

Do Rovenska jsme tedy úspěšně dorazili a po krátké rozehře jsme se vrhli na čtyřhry. Šli jsme do nich se zdravým sebevědomím, navíc když jsme sebou měli (jednočlenný) fanklub. Docela jsme narazili. Lukáš s Fandou prohráli 1:3. Petr s Ondrou si před zápasem rovnou řekli, aby nezačali jako minule, tedy aby neprohrávali 0:2 a pak to nemuseli dotahovat. I přesto prohrávali 0:2 a pak to museli dotahovat. To se jim povedlo, v pátem setě dokonce vedli 9:5. Tady se ale ukázalo to, co se už takovou dobu snažili utajit. Tedy to, že neumí hrát ping pong. Prohráli. Stav po čtyřhrách: 0:2. Docela dobrý, na to, že jsou poslední.

Hned v prvním kole jsme to ale dorovnali. Dalo nám to zabrat. Lukáš prohrával 0:2, ale v tomhle stavu mu naštěstí konečně došlo, že má vedle sebe fanynku a přece se před ní nenechá zahambit. Bum, bum, 3:2 vítěství. Ondra bez problémů taky vyhrál. Petr už problémy měl, dostal k sobě týmovou jedničku, ale povedlo se mu jí 3:2 udolat. Nutno dodat, malém ho při tom kleplo, dlouho se takhle nezapotil. Jenom Fandovi se v tomhle kole nepovedlo zabodovat. To ale tolik nevadilo, jak jsem říkal, čtyřhry jsme napravili, dorovnáno na 3:3.

A pak jsme se rozjeli. Sedm bodů v řádě, ani jsme se nenadáli a bylo tu vítěství, 10:3. Všichni hráči podali profesinální výkon, jenom Lukáš u jednoho zápasu vypadal, že má problémy. K tomuto závěru jsme došli podle počtu nadávek, které šly od jeho stolu, ale ukázalo se, že to bylo jen pro diváky na efekt.

Nakonec jsme si ještě vítězství pojistili, ale soupeři jsme taky trochu nechali, aby se na nás tolik nenaštval. Konečný stav byl 13:5 pro Jičín. Lukáš dělal čtyři body, Ondra to samý. Na chvíli to vypadalo, že Petr toho posledního boda nedá, prohrával 0:2, ale nakonec si hezky po japonsku zařval a hned to šlo. To, že toho magora slyšeli možná až na Troskách je věc jiná. Účel světí prostředky. Takže čtyři body i pro Petra a pro Fandu dnes jeden.

„Venku je tak hezky, co já budu dělat? Asi se ožeru.“ S těmito slovy Lukáš opouštěl Rovensko. Úspěšná návštěva, ty mistráky jsou mnohem větší zábava, když člověk vyhrává.

PF2